Londyn.sk

Život a práca v Cahersiveene

“Bral jsem polovinu toho, co dostal můj irský kolega. Když jsem chtěl v létě cestovat a pozvat také rodinu, musel jsem šetřit na všem,” vzpomíná LUDĚK ČERNOCH (36) na tvrdé živobytí v irském městečku, kde pracoval jako pomocný projektant. “Místo topení jsem si na noc oblékal svetr. Citrón do čaje jsem zrušil a hlavním jídlem dne byla nejčastěji polévka zprášku. Taky jsem přestal kouřit. Během pobytu jsem zhubl o třináct kilo. Ale byly to zkušenosti k nezaplacení.”

Na zelený ostrov mezi ryšavce jsem se vydal bez jednoho měsíce na celý rok. Hlavně kvůli angličtině. Člověk, který má vůli a disciplínu, by se ji mohl dobře naučit i doma. To ale není můj případ. Musíš ven, řekl jsem si, skočit do řeky a plavat. Přes Internet jsem poslal údaje o sobě do personální agentury v Galway – jako vystudovaný strojař jsem nechtěl mýt nádobí – a jako první mi nabídli Cahersiveen. Z firmičky, která tam obchoduje s nemovitostmi a zároveň zpracovává i stavební projekty, odcházel zaměstnanec a místo něj jsem v počítači realizoval ideje šéfa, duchovního otce novostaveb pro všechny bodré ohnivé mužíky z okolí.


Onen odcházející muž odjížděl za lepším do Anglie a tamtéž zřejmě už před ním zmizeli z Cahersiveenu všichni ostatní mladí a alespoň trochu vzdělaní ryšavci. V městečku ani v okolí jsem totiž ke své smůle nenarazil na žádného vrstevníka s podobnými zájmy. Což mě dost trápilo, anžto jsem společenský člověk. Po marném pokusu zapadnout mezi hráče irského fotbalu (hraje se rukama, nohama, vším podobně jako ragby) jsem naštěstí našel přátele v cahersiveenském klubu turistů, pookříval s nimi během pravidelných nedělních výletů. Nicméně – nejmladšímu členovi bylo pětapadesát let.


Pokračovanie článku nájdete na stránke týždenníka Reflex.