“Způsob, jakým se na skotských farmách zachází se zahraničními brigádníky, je otřesný,” vzpomíná na zážitky z prázdninové sklizně jahod PETR MALIJOVSKÝ (21) z Albrechtic. Student olomoucké právnické fakulty si na poli farmáře Davida Leslieho u vesnice nedaleko Perthu sáhl na dno svých sil, a ještě vyslechl nejednu nadávku. “Líní bastardi a opice z Východu patřily k těm slušnějším.”O možnosti vydělat si ve Skotsku sběrem jahod jsem se dozvěděl z doslechu. Od kamaráda, který to měl od kamaráda a tomu to asi řekl další kamarád, bůhvíkolikátý v pořadí. Počáteční idylické představy však neměly s realitou moc společného. Snad jen skutečnost, že výpomoc při sklizni na některé ze skotských farem se dá sehnat opravdu snadno, většina má e-mailové adresy.

Z David Leslie Fruit Farm – ovocné farmy pana Davida Leslieho – přišla po mém dotazu kladná odpověď velmi rychle. Příjezd byl možný kdykoli během sezóny, jež tam trvá od května do poloviny listopadu. Zeptal jsem se ještě na podmínky. Nebylo v nich nic, co by člověka varovalo. Bydlí se v kabinách po šesti až osmi lidech, stálo v mailu, a většina si vydělává nad čtyřicet liber denně. Ideální prázdniny, říkali jsme si s přítelkyní. Vyděláme, a ještě se podíváme do světa.


Na farmu jsme dorazili plni očekávání. Farmáře ani jeho manželku jsme neviděli, přijetí řídili Češi a Poláci. Naše národnost nikoho nezajímala, jen jsme dostali přidělená čísla a samolepky s osobním čárkovým kódem, které se lepily na bedny natrhané úrody. Ani smlouvu nám nedali. Jediné, co jsme podepsali, byl pochybný zdravotní dotazník.


Pokračovanie článku nájdete na stránke týždenníka Reflex.